Název

Jeseníky 2013

Popis

V pátek, dne 20. září 2013 v 05:30 hodin byl na Vyskři přistaven autobus společnosti BUSline s přívěsem, do kterého bylo naloženo celkem asi 20 kol. Poté jsme již pokračovali s krátkými hygienickými přestávkami do místa ubytování v hotelu Dlouhé Stráně v Koutech nad Desnou, s dvoulůžkovými pokoji se sprchou a společným WC na patře.
S odledem na chladné a deštivé počasí jsme přehodnotili původní plánovaný výjezd BUSem na Praděd s následným sjezdem na kolech okolo horní a spodní nádrže zpět do hotelu v Koutech (cca 42,5 km). Podle informace Jiřího Jirmana, že z jesenické strany Červenohorského sedla neprší, jsme se vydali BUSem přes Č.sedlo na Remýz.
Tady jsme se rozdělili na dvě skupiny, pěšáky a kolaře. Ti nasedli za chladného, ale nedeštivého počasí na kola a po kamenité cestě se vydali více méně z kopce dolů (cca 20 km) do Jeseníku. Po té, co se při jízdě na rovinaté trase skupina kolařů zhustila, Madla Karásková spadla a nepříjemně si narazila koleno a žebra na p.straně. Jirka -manžel chtěl volat záchranku, ale v lese nebyl signál. Po chvíli se otřesená,ale statečná Madla zvedla a tak jsme všichni s úlevou pokračovali v jízdě dál. Pěší nás následovali turistickou cestou přes vyhlídku.
V Jeseníku jsme si v Penny koupili lehkou svačinu (na oběd jsme dojídali zásoby z domova) a počkali na BUS, který nás dovezl zpět do hotelu v Koutech n.D.
Po společné večeři jsme si šli všichni lehnout a dospat časné ranní vstávání. Můj spolunocležník Milan střídal chrápání s mluvením a tak jsem toho moc nenaspal.
Ráno jsme dychtivě zhlíželi na oblohu, ale stále ještě drobně pršelo. Znovu jsme změnili původní plán, výjezd na Červenohorské sedlo a odtud dolů do hotelu, a jeli po snídni do Velkých Losin, kde jsme navštívili zajímavé Muzeum a výrobnu ručního papíru, s možností zakoupení těchto výrobků s různým potiskem.
Po té jsme navštívili přilehlou restauraci a dali si chutný oběd. Počasí se natolik vylepšilo, že jsme se rohodli uskutečnit původní plán a vyjeli jsme BUSem na Červenohorské sedlo. Polovina z nás nasedla na kola a vydala se do kopce, směrem na Vřesovou studánku s tím, že potom to bude již jen sjezd z kopce. Jaké bylo naše překvapení, když jsme u „studánky“ zjistili, že cyklotrasa končí a pokračuje jen úzká cestička pro pěší, značená tyčemi a samozřejmě dál do prudkého kopce. Průzkumnící zjistili, že vrchol je nedaleko a tak jsme je všichni následovali. Na vrcholu jsme se prodírali nízkou borovicovou kletí, místy tak hustou, že jsme nemohli protáhnout řidítka kol. Když jsme se vymanili z kletě, následoavalo kýžené klesání, ale stále po velmi úzké a kamenité cestičce. Při stálém dosti prudkém klesání nás cesta zavedla do lesa, kde se změnila ve vodou naplněnou strouhu. Z počátku jsme se chůzí po kamenech snažili vodě vyhnout, ale drobné přítoky kryté travou nám postupně boty vodou naplnily.

Protože „pěšáci“ odbočili hned u Vřesové studánky dolů, tak si cestu zkrátili a my jsme je na této vodou naplněné cestě znovu potkávali. Protože sebou nemuseli vláčet kola, tak měli cestu mnohem snažší.
Po několika kilometrech klesání, jsme se dostali na cyklostezku u Hlučivé Desné. Tam jsme si při „lízání ran“ všimli, že Tomáš Pelc má na zadním kole pěknou „osmu“. Dál již byla cesta dobře sjízdná a tak jsme si na závěr užili rychlý sjezd do Koutů a následně do hotelu. Ujeli jsme opět cca 20 km.

Po osprchování a krátkě relaxaci jsme společně povečeřeli a někteří z nás využili hotelové Wellnes centrum s bazénem (8x4 m), výřivkou a infrasaunou. Byli jsme tam sami a tak to bylo víc než výborné, protože jsme měli celé centrum sami pro sebe. Ostatní se přemístili na Bowling a tak jsme je šli po hodině povzbuzovat. Po dvaadvacáté hodině klání skončilo zaplacením „panáčků“ vítěznému družstvu.

Nedělní táno nás přivítalo vysokou oblačností a s nadějí na lepší počasí. Podle plánu jsme absolvovali velmi zajímavou exkursi do přečerpávací elektrárny Dlouhé Stráně s prohlídkou dolní i horní nádrže. Po té jsme se vrátili do hotelu, připřáhli jsme přívěs s koly a vyjeli na Červenohorské sedlo (1013 m/nm). Odtud se 11 odvážných kolařů vydalo, při 8 st.C „hřebenovkou“ na cca 15 km trasu, směrem na Petrovku, Kamzík, Švýcárnu a Praděd (1492 m/nm), s převýšením cca 500 m. Na vrcholu, kdy se věž občas ukázala mezi mračny, jsme se opět setkali s „pěšáky“, kteří BUSem přejeli ze sedla na Ovčárnu a odtud vyšli na Praděd. Na Pradědu ukazoval místní teploměr 3 st.C a bylo dost větrno. U sochy Praděda jsme pořídili „vrcholové foto“ a po občerstvení v místní restauraci jsme sjížděli a scházeli po krásné a široké asfaltce dolů na Ovčárnu. Někteří využili místní nabídky a sjeli k autobusu na koloběžkách.
Po tom, co jsme naložili kola a převlékli se do civilu, čekali jsme již jen na opozdilce. Po jejich příchodu jsme ještě v časovém limitu sjeli jednosměrkou dolů a vydali se na cestu domů, kam jsme s bezpečnostní přestávkou pro řidiče v Jičíně, dorazili v 22:30 hod.

Nastavení